Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Ženy v technických oborech

Ženy v technických oborech
Přinášíme příběhy tří žen, které se rozhodly studovat na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava (VŠB-TUO) obory tradičně spjaté s muži.

Zdravotnictví budoucnosti

Radana Kahánková vystudovala na Fakultě elektrotechniky a informatiky biomedicínské inženýrství a předloni získala doktorát z technické kybernetiky. K neobvyklému odvětví se dostala po vystudování porubského přírodovědného gymnázia, kde ji od každého předmětu bavilo trochu. „Původně jsem chtěla jít na práva, ale jelikož jsem nebyla z humanitní školy, začala jsem se raději poohlížet po záloze. Cvrnkla mě do nosu právě biomedicína, protože to není čistě technický obor ani těžká medicína, ale takový kompromis,“ říká Radana.

Biomedicínského inženýra popisuje jako prostředníka mezi lékařem a přístrojem, podobně jako jsou zdravotní sestry prostřednicemi mezi lékařem a pacientem. Právě kvůli tomu musí mít dobrý přehled v anatomii, patologii, matematice, fyzice i elektrotechnice zároveň. „Tahle multidisciplinárnost je na biomedicíně lákavá a děsivá zároveň,“ doplňuje doktorka.

Přihlášku na VŠB-TUO podala ze dvou důvodů. Jednak chtěla zůstat v Ostravě, kde má početnou rodinu, jednak se jí líbilo všeobecné pojetí oboru. Zatímco na pražském vysokém učení technickém se zaměřují na materiálové inženýrství a na brněnském specializují na bioinformatiku a zdravotnické systémy, ostravská univerzita ji umožnila prozkoumat všechny zdravotnické přístroje i při nemocničních praxích. Později se tak mohla rozhodnout, na co se ve své vědeckovýzkumné činnosti zaměří.

Už při magisterském studiu se začala věnovat monitorování plodu pomocí elektro­kardiogramu. Dnes díky elektrodám nalepeným na matce dokáže se svým týmem přesně vypočítat srdeční frekvenci nenarozeného dítěte. Běžně se pro takové vyšetření používá ultrazvukové vlnění, které je poměrně náročné na obsluhu.

Pokud se nová technologie ujme, ženy by mohly v těhotenství docházet na pravidelné kontroly méně často a doma nosit monitorovací pás se samoměřitelnými elektrodami. „Bude moct včas odhalit, zda je s nenarozeným potomkem něco v nepořádku nebo i to, jestli už žena rodí, nebo jde o planý poplach,“ vysvětluje Radana. Na univerzitě už dokonce mají první prototyp takového pásu.

Druhou zdravotnickou technikou, kterou se svým týmem vylepšuje, je magnetická rezonance. „Ta nefunguje jako běžný foťák, ale snímkuje delší dobu. Kvůli tomu je snímkování pohybujících se částí těla jako srdce nebo plíce složité,“ přibližuje. Aby obrazy nebyly rozmazané, spuštění magnetické rezonance musí personál kontrolovaně řídit.

Na VŠB-TUO proto přišli s levnými senzory, které zkoumají vibrace srdce a podle toho dokážou určit správný čas pro zahájení snímkování. „První verze vypadala tak, že jsme na 3D tiskárně vytiskli kalíšek, který se přitiskl na hruď. Zjistili jsme, že náš kalíšek asi za tři koruny je stejně přesný jako dosud používaný systém zhruba za milion. Ale v jeho ceně jsou samozřejmě zahrnuty i další věci,“ dodává doktorka.

Radana navíc pracuje na propojení obou technologií, které na univerzitě vyvinuli. Výsledkem bude magnetická rezonance plodu s kontrolovaným snímkováním. Vyšetření plodu pomocí magnetické rezonance dnes lékaři provádí při podezření na vrozenou vadu nebo jinou anomálii. Kvalitu snímků však mohou významně zhoršit pohyby plodu, a proto se snímkování provádí opakovaně. Kvůli tomu může vyšetření trvat dlouho, což je ekonomicky nevýhodné a pro těhotnou ženu nekomfortní. Dokonce může dojít k ohřevu plodové vody. Technologie, na které v Ostravě-Porubě pracují, by ruční odhadování měla nahradit automatickým systémem, který rozpozná pohyby plodu a spustí snímkování jen ve vhodný okamžik.

Na všech výzkumech pracuje Radana v týmu. „Lidé si vědce často představují jako nějaké Einsteiny, kteří bádají osamocení ve sklepech. Tak to není, na každý projekt potřebujete multidisciplinární tým,“ vysvětluje doktorka. Například v týmu vylepšujícím magnetickou rezonanci je kromě ní také programátor, hardwarář nebo strojař. „Nenajdete jednoho člověka, který navrhuje dokonalé elektrické obvody a zároveň skvěle rozumí lidskému tělu. Jsem ráda, že mám kolem sebe partu super lidí, kde každý umí něco,“ říká.

Ve výzkumných týmech je zpravidla jednou z mála žen, což je podle ní někdy výhoda a někdy nevýhoda. „Ráda bych ale vzkázala holkám, aby se nebály jít na technické obory,“ uzavírá Radana Kahánková.

Na skok do Singapuru

Aneta Pilchovská studuje na Fakultě strojní bakalářský program aplikovaná mechanika. Dostala se k němu vlastně náhodou. Na všeobecném gymnáziu ji bavila matematika a fyzika, ale zase ne natolik, aby pokračovala na matfyz. „Jsem pragmatická a chtěla jsem jít studovat něco reálného, ne teoretický obor, ale abych si na něco opravdu mohla sáhnout,“ prozrazuje Aneta.

Zaujala ji proto energetika na VŠB-TUO. Trochu však znejistila, když se dozvěděla, že by nejprve musela absolvovat obecný základ na strojní fakultě. „Říkala jsem si, co tam asi tak budu dělat, já holka z gymplu,“ míní studentka. Od technického oboru ji navíc odrazovali všichni z okolí kromě otce. Slýchávala, že takový obor nedostuduje, a i kdyby ano, žádný muž pod ní nebude chtít pracovat. Přesto si nakonec podala přihlášku a zapsala se do studia. Že je teď jedna ze tří žen mezi dvěma stovkami mužů, jí vůbec nevadí.

Jako absolventka gymnázia měla Aneta náskok v matematice a fyzice, naopak jí scházely strojnické základy, které měli studenti z průmyslových škol. Hned na jedné z prvních hodin ji třeba zarazil požadavek, aby nakreslila šroub. „Začala jsem se koukat kolem sebe, jak to dělají ostatní, a hned jsme si začali hodně pomáhat. My z gymnázia pomáháme lidem z průmyslovek s mate­matikou, oni nám zase se strojnickými věcmi,“ komentuje Aneta.

Není to podle ní specifikum jejího ročníku, ale ustálená zvyklost Fakulty strojní. Protože je jednodušší doučit se funkčnost čepů nebo převodovky než dohnat matematicko-fyzikální znalosti, domnívá se, že v nepatrně lepší pozici jsou na fakultě právě absolventi gymnázií.

Od plánů na energetickou specializaci tedy Aneta upustila. „Zjistila jsem, že jsem spíše přes čísla, takže jsem skončila právě na aplikované mechanice. Implementujeme tady fyzikální a matematické zákony na praktické strojní součásti, což mě hodně baví. Určitě v tom chci pokračovat,“ hodnotí bakalářská studentka.

Stejně tak je ráda, že si pro studium zvolila právě VŠB-TUO. Přes kamarády má podrobné srovnání se stejným oborem v Brně, který je podle ní teoretičtější. „Zatímco my se učíme práci v programech a implementujeme ji do výpočetní praxe, jinde se učí teoreticky, jak který program funguje,“ tvrdí Aneta.

S pomocí spolužáků ze středních průmyslových škol se postupně naučila základy automatizace, obrábění, svařování nebo slévání. V rámci specializace se věnuje analytickým i teoretickým výpočtům technického kmitání, dynamiky nebo pružnosti a pevnosti. Zatímco numerické výpočty probíhají v počítačových programech, analytické počítání je ruční záležitostí. Jejím základním úkolem je ale z pozice fyzičky pochopit situaci a vytvořit základní rovnice. Jak říká, pokud je samotný výpočet příliš složitý, poradí si s tím už matematici.

Část studia strávila Aneta na technologické univerzitě v Singapuru, jejíž strojní fakulta je považovaná za nejlepší na světě hned po známém Massachusettském technologickém institutu. „Nabrala jsem si tam celkem těžké předměty, takže jsem nejdřív byla trochu nervózní, jestli je zvládnu úspěšně ukončit,“ popisuje Aneta. Líbil se jí singapurský systém relativního známkování, kdy je dopředu jasné, jaká část studentů získá nejlepší známku a jaká část naopak neuspěje.

Tamější studenti jsou podle ní nastaveni na nejlepší výsledky za každou cenu a není pro ně neobvyklé učit se v knihovnách třeba do tří hodin ráno. „V Česku ta motivace občas chybí, mnoho studentů považuje za dostačující alespoň těsně udělat zkoušku a červený diplom tu prakticky nemá význam,“ hodnotí studentka. Na druhou stranu sebevědomý přístup singapurských studentů znamenal to, že si vzájemně vůbec nepomáhali.

Tento semestr pracuje Aneta na své bakalářské práci, která zkoumá takzvané krátkovláknové materiály. Protože ji oborová specializace baví, chce v ní pokračovat i na inženýrském studiu. A v plánu má opět se vydat na studijní pobyt v zahraničí – buď do Ruska, nebo na Tchaj-wan. „Taky si hledám pracovní stáž v oboru,“ doplňuje Aneta.

Práce v akademickém senátu

To v oboru Adély Valentové jsou ženy zastoupeny více, ačkoliv je také technicky zaměřený. „Ono je sice zažité, že technický obor rovná se chlap, ale už před studiem jsem věděla, že třeba v Brně je to půl na půl. V naší skupině se to pak sešlo, ve druháku nás bylo kolem deseti a z toho jen jeden muž,“ popisuje Adéla.

Její obor se jmenuje stavební hmoty a diagnostika staveb a vyučuje se na Fakultě stavební VŠB-TUO. Vybrala si ho především proto, aby mohla navázat na svou maturitu ze stavebních materiálů, která jde v Česku získat pouze v Hranicích. „Na tomhle oboru se mi líbí, že je dost intuitivní. Není o tom sedět v kanceláři a rýsovat nebo projektovat, ale skutečně chodit po objektech,“ shrnuje studentka.

Ve své specializaci se kromě diagnostiky staveb věnuje také sanacím, zkoumání historických konstrukcí nebo statice. Výuka má praktickou podobu – někdy Adéla stráví den v laboratoři mícháním maltoviny, jindy si vezme přístroje s sebou a diagnostikuje s nimi stavby.

Jedním z nejzajímavějších objektů, které během studia navštívila, byla podle ní Grossmannova vila v Ostravě. Navštívila ji v rámci workshopu Moravskoslezských Investic a Developmentu, který se zaměřil na další využití ostravského klenotu. Adéla a její kolegové z oboru přišli hned s několika řešeními. „V prostorech vily jsme navrhli buď kavárnu, nebo sdílené coworkingové centrum,“ popisuje.

Přímo ve vile si potom odebrala několik vzorků do své bakalářské práce, ve které rozebírá historické metody ošetřování dřeva. Zkoumá nátěry použité na dřevěných konstrukcích a při výzkumu už se jí podařilo zjistit, že se v minulosti skládaly třeba z volské krve nebo sazí.

Adéla je také členkou akademického senátu, kde zastupuje studenty stavební fakulty. „Mohou se na nás obracet téměř s čímkoliv. Pokud si třeba netroufají říct o pomoc svým jménem, můžeme se za ně zeptat na vyšších místech,“ přibližuje fungování senátu.

Za zatím největší úspěch považuje celouniverzitní dotazník o distanční výuce, který vyplnila téměř čtvrtina všech studentů. „Dotazníky posílané školou vyplňovalo jen pár procent lidí, takže jsme se zkusili zeptat kolegů jménem našeho předsedy,“ říká Adéla. V lednu rektorát univerzity odeslal stejný dotazník všem vyučujícím a výsledky teď budou porovnávat.

Po získání titulu chce Adéla pokračovat v inženýrském studiu. A protože se prý sešli jako skvělá skupina, už teď uvažuje o doktorátu. „Ale možná se ještě předtím vydám do praxe. Uvidíme, kam mě to nakonec zavane,“ uzavírá Adéla.

Autor: Jan Valtr

Foto: Tanasis

Vloženo: 1. 3. 2021
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět