Zpátky na Východě

Jsem studentem 1. ročníku navazujícího studia na fakultě strojní a měl jsem to štěstí, že jsem mohl již podruhé zavítat do Číny v rámci pětiměsíčního výměnného studijního pobytu.
info-image

Do Číny mě tentokrát nevedla jen racionální myšlenka na přínos mé budoucí strojírenské kariéře, ale především citové pouto, které jsem si k této úžasné zemi vybudoval v předchozích letech. Čína je nádhernou zemí s rozsáhlou historií, přátelskou kulturou, milými lidmi, dobrým jídlem a obrovskými příležitostmi. S tímto na srdci i na mysli jsem se přihlásil do výběrového řízení na krátkodobé studijní pobyty a začal hledat vhodnou cílovou instituci, která by mě mohla na výměnu přijmout. Měl jsem možnost znovu navštívit univerzitu, kde jsem strávil semestr před dvěma lety, ale touha po poznání něčeho nového mi nedovolila se jen pohodlně vrátit tam, kde už to znám. Z Pekingu mám ty nejlepší vzpomínky, a tak jsem chtěl dát příležitost také jiným místům, aby mě mohla okouzlit.

Z oslovených univerzit jsem si nakonec vybral East China University of Science and Technology v Šanghaji, kde mi byly nabídnuty dobré studijní podmínky a zároveň se nacházela v jednom z měst, které jsem měl v plánu navštívit. Šanghaj je jednou z největších světových metropolí, kde se mísí východní a západní kultura a vytváří tak specifickou atmosféru, na kterou jsem byl opravdu zvědavý. Úspěšně jsem se prokousal veškerou předodjezdovou administrativou sestávající od podání elektronické přihlášky na cílovou univerzitu, přes přípravu studijního plánu, podání žádostí o stipendia až po vyřízení víza, což s využitím mých předchozích zkušeností nebylo žádným problémem. Dále jsem si zabezpečil doočkování potřebných vakcín, které, byť nejsou pro Čínu povinností, jsou určitě výhodou, a nechal se pojistit na případné zdravotní výlohy. Vše potřebné bylo tedy připraveno a já se mohl vydat na cestu.

Vzhůru do Číny

S výjezdem na studijní pobyt na druhý konec světa se mi také otevřela obrovská příležitost k cestování. Té jsem se chopil poněkud nekonvenčně a rozhodl jsem se, že do Šanghaje nepoletím jen nudně letadlem, ale že tam dorazím po zemi. Už v polovině prázdnin jsem tedy vyrazil a dalších téměř čtyřicet dní jsem, po vzoru cestovatelů z časů již minulých, strávil na Hedvábné stezce objevováním krás států ležících mezi Českem a Čínou. Cesta to byla ohromná, plná dobrodružství a poznání. Zážitky z této výpravy by vydaly na několik dalších samostatných článků, a tak zde snad jen zmíním, že nebýt výměnného pobytu, tak bych takovouto cestu sám od sebe nejspíše nikdy nepodniknul.

Po fyzicky únavné, avšak duševně povznášející pouti jsem začátkem září konečně dorazil do Šanghaje. Šanghaj, byť není největším čínským městem, jak se často mylně tvrdí, je, se svými čtyřiadvaceti miliony obyvatel, i tak ohromná a pro malého Čecha ještě o to víc. Jsou zde čtvrti plné mrakodrapů a obchodních center, jiné jsou plné vysokých paneláků protkaných sítí zelených ulic, ale jsou zde i oblasti s nízkou zástavbou v evropských architektonických stylech předchozích století, kterou se Šanghaj tolik odlišuje od ostatních čínských měst. Tentokrát jsem příjezd na univerzitu nepodcenil jako posledně a s pečlivým plánem kudy jít, kde zahnout, kde nastoupit a vystoupit z metra, jsem se bez zadrhnutí dostal až ke kampusu.

 

Život na univerzitě 

Hlavní kampus univerzity, založené v padesátých letech minulého století, je rozlohou přibližně srovnatelný s naším, ovšem je poměrně hustěji zastavěn budovami rozličných funkcí od budov pro výuku, přes koleje, menzy, laboratoře, kliniku až po knihovnu. Už na první pohled je na ulicích a budovách vidět jisté opotřebení užíváním a povětrnostními podmínkami, které je blíže centru města mnohem lépe maskováno. Co však působí mnohem hůře, jsou povětrnostní podmínky samotné. Šanghaj mě vítá v doznívajícím období dešťů přinášejícím neustávající průtrže mračen, které dokáží vydržet při síle i několik dní v kuse. Jsem tedy rád za svou pláštěnku, kterou vyhrabávám ze dna svého batohu a vydávám se ubytovat a přihlásit na mezinárodní oddělení.

Spolu s ostatními zahraničními studenty jsem zaregistrován jako řádný student, dostávám studentskou identifikační kartu, povolení k pobytu, informativní dokumenty o univerzitě a uvítací balíček se školním tričkem a dalšími drobnostmi. Musím také zaplatit všechny požadované poplatky za povinné pojištění, ubytování a kurz čínského jazyka, který nakonec bude mou primární náplní následujících měsíců.

Co se ubytování týče, byl mi přidělen malý jednolůžkový pokoj s vlastní koupelničkou, což je, na koleje, poměrně nadstandartní konfigurace. Je zde i malý balkón, na kterém však kvůli vysoké vzdušné vlhkosti žádné prádlo neuschne, ale zato je z něj krásný výhled na celé město na obzoru lemované mrakodrapy. Pokoj se nachází v budově obývané výhradně zahraničními studenty. Na každém z pater je prádelna s pračkou a sušičkou a společná kuchyně, ovšem studenti z rozvojových zemí zde rozvíjejí své představy o hygieně a domestikaci švábů, takže jsem byl rád, že můj pokoj byl na nejvzdálenějším konci chodby a opravdu jen ti nejodvážnější z broučků se odvážili vypravit až do mého ostrůvku čistoty v oceánu špíny, kterým jsem byl obklopen.

Jiná Šanghaj 

S postupem času se počasí v Šanghaji začalo uklidňovat a než přišla zima, zažil jsem i několik týdnů pěkného podzimního počasí s teplotami přes dvacet stupňů. Od prvních dnů bez deště jsem začal prozkoumávat město. Prolézal jsem všemi kouty od historických čtvrtí zahraničních koncesí, přes chrámy, muzea až po moderní obchodní distrikty pyšnící se blyštivými mrakodrapy, mezi nimiž je i současná druhá nejvyšší budova světa. Šanghaj je opravdu jiná než zbytek Číny, je to město, které na první pohled vypadá čínsky, ulice jsou lemovány zelení a květinami, po stranách plné vysokých domů, malých pouličních prodejen plných jídla a všeho, co si jen dokážete představit, dopravní situace je velmi nespoutaná, plná zvuků, a vše působí tak živě. Při bližším pozorování však zjistíte, že lidé vypadají mnohem ustaraněji, obchodní čtvrti jsou plné jen lidí v černých oblecích, z nichž mnoho vám bude rozumět i anglicky, a co je nejhorší, na každém kroku potkáváte další cizince, kteří se tváří, jako by tam byli z donucení. Z tohoto pohledu u mě jasně vítězí Peking, čímž však nechci říct, že by Šanghaj byla škaredá, jen je jiná, lehce pančovaná západem.

S větší afinitou k západu však jsou spojena i jistá pozitiva, která se projevila například při zařizování bankovní karty, kdy jsem se mimo čínštinu mohl opřít i o anglické termíny. Karta vydaná čínskou bankou mi otevřela dveře k dalšímu stupni integrace do čínského každodenního života, kterého jsem při poslední návštěvě nedosáhnul. Konečně jsem mohl začít využívat mobilní platební aplikace, které jsou v Číně opravdu populární. Mobilní telefony zde neplní pouze funkci komunikačního centra, a zábavní platformy, ale i peněženky, a tedy vše, co je potřeba vzít si s sebou při odchodu z domu, je mobilní telefon. Použijete ho k objednání taxi, nalezení správné cesty, objednání donášky jídla, zaplacení v restauraci či obchodě, koupení jízdenky v metru a mnoha a mnoha dalším věcem. Pravdou je, že pokud by Číňan ztratil mobil, tak se bude cítit přinejmenším jako bez ruky.

Jak jsem již zmínil, mou každodenní náplní se staly kurzy čínského jazyka, ve kterých jsem se naučil nespočet nových slovíček a gramatických jevů, které jsem mohl použít při každodenní komunikaci jak ve škole, tak i v osobním životě. Občas jsem se také setkával se svými spolužáky ze strojírenské fakulty a ze cviku s nimi konzultoval technické úlohy, na kterých zrovna pracovali. V neposlední řadě jsem se pak soustředil na maximální vytížení volného času cestováním a objevováním nových koutů Šanghaje i celé Číny. Za celých pět měsíců jsem zvládl shlédnout většinu z Šanghajských ikon, mezi které patří například historické nábřeží Bund, chrám nefritového Buddhy nebo třeba i šanghajské automobilové muzeum. Několikrát jsem se vydal i za hranice města ať už při školou organizovaném zájezdu do bývalého čínského hlavního města Nanjingu, nebo při soukromých výpravách za klasickými zahradami v Suzhou, do známé čajové oblasti u Západního jezera v Hangzhou, do pověstných Žlutých hor, za ledovým královstvím v Harbinu či po japonských a ruských stopách zanechaných v čínském Mandžusku.

Loučení s Čínou 

Přestože jsem původně měl v plánu prodloužit si pobyt i na letní semestr, tak jsem se nakonec rozhodl v nejlepším přestat a po pěti nádherných měsících se vrátit zpět do Česka. Před odjezdem jsem úspěšně zakončil všechny předměty a své nově nabyté znalosti si nechal ověřit u státní certifikované jazykové zkoušky. Nezbývalo mi nic jiného, než se naposledy sejít a rozloučit se svými novými kamarády a poděkovat jim za příjemnou společnost, kterou mně po celou dobu pobytu v Šanghaji obdařovali. V předvečer čínského nového roku jsem nasedl do letadla a společně s davy čínských turistů, směřujících do Evropy na zimní dovolenou, jsem se vrátil zpět do domoviny.

Tento studijní pobyt, stejně jako ten minulý, ve mně zanechal mnoho krásných vzpomínek a zážitků, které bych při sedění doma rozhodně nikdy nezažil. Potkal jsem další kopu přátel z celého světa a získal fůru znalostí, které mohu dále rozvíjet a vést k dokonalosti. Jsem velice vděčný, že jsem dostal tuto možnost a neváhal ji naplno využít. Chtěl bych také využít této příležitosti k poděkování všem, kteří mi výjezd umožnili, zejména pak paní doktorce Miladě Hlaváčkové, fakultní koordinátorce, a paním Blaštíkové a Fabíkové z oddělení mobilit, které mi poskytovaly veškerou pomoc při řešení všech nelehkých situací, a bez kterých bych nikdy nemohl prožít tak úžasný pobyt, děkuji!

 

Text a foto: Bc. Jiří Dobiáš, FS


© 2019 VŠB-TU Ostrava