Vědu je lepší vidět než slyšet
Finále prvního ročníku soutěže talentovaných popularizátorů se pod záštitou Noci vědců uskuteční 13. září v brněnském kině Scala. Kromě Petra, který v soutěžním videu představil jeden z nejznámějších fyzikálních vzorců vůbec – E = mc2, se finále zúčastní dalších pět akademiků z českých univerzit. Všichni přitom uspěli v konkurenci více než třiceti účastníků. „Finále by mělo mít podobu takzvaného science slamu, kdy je vaším úkolem během krátkého času zaujmout publikum natolik, aby si o vašem oboru něco odneslo,“ vysvětluje Petr Pavlík a dodává, že o přesné podobě finálového večera zatím nemá jasnou představu, ale v hlavě už se mu rýsuje koncept jeho vystoupení. „Zatím je to velká neznámá, ale to mi nevadí, mám to rád. Čekají nás ještě přípravné workshopy, na ty se těším. Rád poznávám nové zajímavé lidi,“ říká.
Petr se popularizaci vědy věnuje už více než deset let – pořádá exkurze, naučné besedy, přednáší dětem i dospělým a s ukázkami energetických zařízení objíždí akce pro širokou veřejnost. „Práce s dětmi mě baví. Když jim ukazuju jednoduchý pokus a oni na mě visí očima, je to skvělý pocit,“ přiznává.
S Petrem o umění popularizovat vědu
Jste rozhodně jeden z nejaktivnějších popularizátorů svého oboru nejen na Fakultě strojní, ale možná i na celé univerzitě. Berete to trochu jako poslání?
Nevím, jestli bych zvolil tak silné slovo…(úsměv) Je pravda, že do toho vkládám hodně času a energie. Zkrátka mě to baví a jsem přesvědčený, že je to potřeba. Víte, během besedy na střední škole mi jedna slečna řekla, že nerozumí tomu, proč ještě máme uhelné nebo jaderné elektrárny. Že kdyby to bylo na ní, okamžitě je vypne a nahradí energií ze slunce, vody, větru. V první chvíli jsem byl naštvaný, protože to je nesmysl, který nelze provést. Pak mi ale došlo, že chyba je na mé, resp. naší straně. Málo o tom mluvíme a v médiích pak dostanou prostor radikální ekologové, kteří tvrdí opak. Tehdy jsem si uvědomil, že je potřeba začít na popularizaci vědy více pracovat. Proto mimo jiné vznikla beseda s názvem „Jsou obnovitelné zdroje skutečně čisté?“, kde se bavíme třeba o tom, kolik bychom museli postavit solárních panelů, abychom nahradili výrobu energie z uhlí nebo jádra.
Prozraďte, kolik?
Zhruba 350 milionů panelů, které zaberou plochu přibližně 554 km2, což by pod jednu velkou střechu schovalo Ostravu, Havířov i Hlučín. Obnovitelné zdroje jsou fajn, my je podporujeme. Nikdo už vám ale v médiích neřekne tu druhou stranu. Nelze na ně jen tak, lusknutím prstu přejít.
Co vás na práci s mladou generací nejvíc baví?
Že mají zájem. Hlavně tedy děti ze základních škol. Mám ale i programy, které baví i středoškoláky. Často mi pedagogové po besedě říkají, že je normálně nic nezajímá, ale tohle je zaujalo. Mladší děti je jednodušší nadchnout, když je beseda dobře nastavená. Proto do programu zahrnuji věci, které si mohou samy vyzkoušet, vzít do ruky.
Máte tedy nějaký osvědčený recept na to, jak je zaujmout?
Jeden jediný ne – záleží totiž na tom, jaké máte publikum. To je na tom asi to nejpodstatnější. Dobrý popularizátor může mít sice nadání, zbytek je ale ustavičná práce a schopnost reagovat na skupinu. Vycítit, jak se vaše publikum chová. Obecně ale funguje, když děti zapojím. Když se jich ptám a nabídnu jim ukázky, které si mohou osahat. Vědu je lepší vidět než slyšet. Je taky fajn, když si něco odnesou. Proto rozdáváme popkorn a letos díky fluidní pražírně i populární espresso tonic.
Je něco, co by se podle vás mělo v popularizaci vědy a techniky změnit? Co by šlo dělat líp?
Myslím si, že je to dobře nastartované. Před deseti lety jsem moc velkou podporu necítil, což mi popularizační práci dost komplikovalo, dneska už je to ale mnohem lepší. V tomto směru musím vyzdvihnout Zlepši si techniku, kteří toho dělají hrozně moc. Dřív jsem se školami komunikoval sám, dneska už tohle zařídí za mě. Navíc zajišťují i odměnu, což je příjemné.
Kdysi v univerzitním prostředí převládal názor, že popularizace k ničemu není, že bychom měli dělat jen vědu a vzdělávat. Dokonce jsem slyšel názor, že mladého člověka nalákáte na špičkově vybavenou laboratoř. Což je podle mě nesmysl. Samozřejmě se může najít člověk, který má ještě před maturitou vědecké ambice a tohle pro něj může být argument, bude to ale spíš výjimka. V drtivé většině případů je uchazeče potřeba něčím zaujmout. Je skvělé, že si to uvědomujeme a něco pro to děláme – Fakulta strojní zvlášť. Je potřeba pozitivně budovat značku, dát o sobě vědět. Vyplácí se to pak nejen v oblasti náboru, ale i ve spolupráci s firmami. Nedávno jsem jednu důležitou navázal díky tomu, že jsem přednášel na Colours of Ostrava.