Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 31. 1. 2023!

Akademická půda mě fascinovala odjakživa, vzpomíná Petr Mohyla z Fakulty strojní

Akademická půda mě fascinovala odjakživa, vzpomíná Petr Mohyla z Fakulty strojní
Je to jako povedený koncert. Tak docent Petr Mohyla z Katedry mechanické technologie popisuje pocit, který ho provází, když se mu podaří studenty na přednášce skutečně zaujmout.

Hudební příměr nezvolil náhodou, sám byl svého času aktivním muzikantem. Pak se rozhodl pro strojařinu, konkrétně obor svařování. A dobře udělal, brzy si totiž půjde pro profesorský titul.

Před několika dny jste úspěšně obhájil svou inaugurační přednášku před Vědeckou radou VŠB-TUO, která vás schválila ke jmenování profesorem. Co pro vás tento úspěch znamená? Považujete jej za milník ve své kariéře?

V mé pracovní kariéře to určitě milník je a mám samozřejmě velkou radost. Považuji to však za krok přirozený. Když jsem se v roce 2014 stal docentem, stálo mě to sedm let soustavné práce a tehdy jsem si řekl, že pokud jednou podám profesuru, musím k tomu dospět přirozenou cestou, bez křečovité snahy to za každou cenu a rychle udělat. A tak se i stalo a za to jsem rád.

Byla pro vás strojařina vzhledem k rodinné tradici jasná volba už odmala?

Máte pravdu, rodinná tradice strojařiny u nás doma prostě je. Úplně odmala mě ale ke strojařině nenutili. Jsem absolvent gymnázia, svého času navíc aktivní hudebník, takže jsem sám v té době nevěděl, čím budu. O studiu strojařiny se doma začalo mluvit, až když se blížila maturita.

Pomýšlel jste už jako student na akademickou dráhu? Lákala vás věda?

To ano, akademická půda mě něčím fascinovala. Už jako student inženýrského programu jsem věděl, že bych chtěl v budoucnu na naší univerzitě pracovat. Po studiích jsem ale zamířil do praxe a na univerzitu jsem se naplno vrátil přibližně po dvanácti letech v průmyslu. Mohu tedy srovnávat.

K práci na vysoké škole patří nejen činnost pedagogická, ale i ta vědecko-výzkumná. Která vás naplňuje více? Nebo je obojí v harmonii?

Vyhovuje mi, když se střídá období spíše pedagogické s tím více výzkumným. Nesnáším stereotyp a na své práci mám rád, když se věci hýbou a nestojí se na místě. Na druhou stranu nemusím mít všechno hned, umím si počkat. Nejdůležitější je pro mě kvalita, které někdy prostě trochu trvá, než se prosadí. To platí jak ve výuce, tak ve výzkumu a vlastně i v životě obecně.

Loni oslavila FS 70 let od svého založení a já se několika absolventů ptala, jak vzpomínají na studentská léta na fakultě strávená. Na to samé bych se ráda zeptala i vás.

Já byl přijat rovnou na inženýrské studium. Velice se mi vryly do paměti přednášky docenta Stacha z matematiky, docenta Doležala z deskriptivní geometrie a docenta Kopečného z fyziky. Ne že by mi tyto teoretické předměty nějak učarovaly, spíše se mi tehdy zdálo, že je nemůžu nikdy zvládnout. Takže zážitek to byl spíše intenzivní nežli pozitivní. Později, když jsem si vybral jako svůj obor Strojírenskou technologii, mě nejvíce oslovil profesor Jaroslav Koukal na přednáškách z teorie svařování. Tehdy jsem začal vážně přemýšlet o svém dalším odborném zaměření.

Tím jste nakousl mou další otázku. Na jakých projektech v oblasti svařování aktuálně pracujete?

V současné době se zabývám jednak svařováním kovových výrobků zhotovených 3D tiskem, ale také vývojem technologie WAAM, což je aditivní technologie využívající pro tvorbu 3D objektů běžnou svařovací metodu a robota. V první oblasti už máme dobré výsledky při svařování výtisků z nerezové oceli a začínáme sbírat zkušenosti se svařováním hliníkových slitin. Pro metodu WAAM jsme s mými kolegy na Katedře mechanické technologie vybudovali specializované pracoviště a v současnosti máme zhotovených několik plně funkčních výrobků. Aktuálně připravujeme výrobu zubu pro lžíci bagru. Spolupracujeme také se spoustou firem, namátkou například s Armatury Group, a. s., Shape steel, s. r. o., KOMA Industry, s. r. o. nebo Skupinou ČEZ.

Co máte na své práci nejraději?

Když se mi opravdu povede přednáška a já cítím, že jsem studenty zaujal, že jsem je něčím obohatil. Zároveň obohatili oni mě tím, že mi věnovali adekvátní pozornost. Je to povznášející pocit podobný tomu, jako když se hudebníkovi vydaří koncert. Na práci akademika se mi líbí ta pestrost, vývoj v čase, práce s mladými lidmi a tvůrčí duch.

Náš rozhovor vzniká v době, kdy ve společnosti opět naplno propuká pandemie onemocnění covid‑19. Připouštíte si možnost, že by se brány univerzity pro studenty znovu uzavřely a zimní semestr pokračoval distanční výukou?

Ano, připouštím a žádný problém s tím osobně nemám.

S online výukou jste se tedy sžil? A jak ji zvládají studenti?

Ano, já si na ni poměrně dobře zvykl. Znamenalo to naučit se pár věcí týkajících se nových komunikačních technologií a lépe si připravit prezentace a studijní opory. Od studentů vím, že po roce nepřetržité online výuky pociťovali velkou únavu. Zajímavé ale je, že zatímco denní studenti se těšili na výuku naživo, dálkaři si distanční formu velmi oblíbili. Myslím si, že toho by se mělo využít a nabízet online výuku pro studenty kombinovaného studia i v dobách necovidových.

Projevila se nějak krize na množství výzkumných projektů a spolupráci s firmami?

To si nemyslím, práce mám čím dál více.

Když odbočím od práce – co vám dělá největší radost ve volném čase?

Určitě mé dvě děti (6 a 2 roky). Jsem šťastný, že jsem svůj život nezasvětil pouze pracovní kariéře, ale založil jsem také rodinu, byť v pozdějším věku. Můj největší dík patří mé ženě, jejich mamince.

Text: Mgr. Lada Poštulková, koordinátorka PR Fakulty strojní VŠB-TUO
Foto: Ing. Jakub Kotzot, koordinátor PR Fakulty strojní VŠB-TUO

Vloženo: 17. 1. 2022
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět