Na VŠB-TUO kombinují vědu s uměním

V této severské zemi je totiž výuka na velmi dobré úrovni, a tak se dostal ke spoustě zajímavým informacím – vybral si předměty z oblasti automatizace. „Díky tomu jsem se dozvěděl více o strojích, o 3D tiskárnách, o zpracování obrazu,“ vysvětluje na začátek Martin. Toto téma ho zaujalo natolik, že se rozhodl, že se tímto směrem chce vydat. „Vím, že stroje jsou nejen velmi produktivní a šetří nám práci, ale může díky nim vzniknout i něco opravdu hezkého,“ dodává. Už na navazujícím magisterském studiu se začal věnovat studiu 3D tiskáren a tomu, co by mohly dělat. Pak někde zahlédl ručně gravírovaný obrázek, který se mu moc líbil. „Začal jsem přemýšlet. Měl jsem základy z oblasti 3D tiskáren, gravírování má spojitost s mým oborem, takže jsem zašel za svou vedoucí a ona se zaměřením mé dizertační práce souhlasila,“ usmívá se Martin. Škola mu pak poskytla i první finanční prostředky na vybavení. „Koupil jsem si laser. Nakonec jsme jej ale vrátili, neboť nebylo kam ho v laboratoři umístit.“ Od té doby si Martin vybavení kupoval sám. „Všechny své peníze jsem dával do výzkumu. Tím, že byly moje, tak jsem nad tím, za co je utratím, opravdu přemýšlel. Nechtěl jsem utrácet za věci, které nepotřebuji, jen proto, abych měl plné skříně. I tak se to často stávalo, nicméně ztráta vlastních peněz nesprávnou investicí vždy bolí mnohem více, což je pak velmi poučné,“ zamýšlí se Martin.

V rámci svého studia plnil i zkoušky – na jedné z nich pracoval rok a půl. „Musel jsem plnit úkoly, které jsem dostal. Občas jsem měl pocit, že je to věda pro vědu, ale když jsem se do toho ponořil, nakonec jsem viděl ty spojitosti. Některé z nich jsem zpětně pochopil až na konci studia. Spoustu věcí, které jsem se naučil, jsem pak aplikoval do své technologie, díky čemuž jsou mé obrázky a gravírované věci ještě hezčí,“ usmívá se. Martin už vygravíroval více než tisíc obrázků. „Náměty byly různé – erupce na slunci, galaxie, mapy měst, fotografie a planety.. Teď pracuji na vlastních návrzích,“ říká. Stroj pracuje přes noc, takové gravírování totiž trvá mnohdy i několik hodin. „Jednou jsem takto zapnul stroj, gravíroval jsem obrázek dvou kamarádů. Akorát jsem na desce nechal položený metr, takže na obrázku pak ve finále byl vygravírovaný jeho obrys,“ směje se. Na gravírování používá zejména světlé dřevo, ideálně bukové. „Tvrdé dřevo obsahuje větší hustotu látek, třeba pryskyřice a ligninu, což hraje roli ve výsledném odstínu,“ vysvětluje Martin Jurek.

Martin staví automatizované stroje, teď zrovna pracuje na tom, že si stroj sám podá materiál, díky čemuž bude fungovat sám bez nonstop kontroly. „Je to přirozený vývoj.“ Martin má kolem sebe další lidi, například člověka, který mu pomáhá s konstrukcí, má i kolegyně, které mu kreslí umělecké návrhy na obrazy, má i člověka, který se mu stará o web. „Pracuji s lidmi, kteří jsou kreativní a přidávají tomu výslednému obrázku přidanou hodnotu. Už to není jen o tom stát u starého stroje, vyměňovat podklad a mačkat tlačítka v daném pořadí. Díky automatizaci máme čas na to, vymýšlet nové náměty, nové technologie a vytvářet umělecká díla. Hlavní část lidské pracovní síly se pak přesouvá od stereotypní a jednoduché práce do kreativní činnosti s vysokou přidanou hodnotou,“ usmívá se Martin. Na jaře jsme dokonce s jednou firmou vyráběli novou lavičku na haldu Emu. Martin ví, že ho gravírování bude živit. Zatím pracuje na IČO. A nebude dělat jen obrázky – příští rok si u něj můžete pořídit například batohy, opasky a další doplňky. Chcete-li se podívat na Martinovy obrazy, určitě se zastavte 31. října do ostravského Impact Hubu, kde je však zapotřebí se díky omezené kapacitě předem zaregistrovat.